Tělo si pamatuje (i to, co my chceme zapomenout)
Čím déle pracuji s lidským tělem, tím víc mě fascinuje jeho paměť. Tělo není v režimu „tady a teď“ tak, jako naše mysl. Ono sčítá.
– Pamatuje si tisíce hodin strávených v sedě u monitoru.
– Pamatuje si každý nevyjádřený stres.
– Ukládá si napětí z termínů a konfliktů, které jsme „přešli“.
Někdy nám to připomene hned, ale častěji čeká. A pak, v momentě, kdy se konečně trochu zastavíme, se ozve s plnou intenzitou.
Kde se napětí ukládá nejčastěji?
Ve své praxi vidím, že stres a spěch mají své „oblíbené“ destinace:
1. Krční páteř a ramena: Naše pomyslná „ochranná zbroj“.
2. Oblast mezi lopatkami: Místo, kde nosíme tíhu zodpovědnosti.
3. Bedra: Která drží stabilitu, když se všechno kolem sype.
Když jsme ve stresu, dech se zkrátí a svaly zůstávají v pohotovostním režimu. Pokud v tomto nastavení fungujeme 8 hodin v kanceláři, tělo nemá šanci se skutečně uvolnit.