proč někdy potřebujeme prostě zastavit
V poslední době si ve své praxi všímám jednoho opakujícího se vzorce. Lidé ke mně přicházejí s bolestí zad, ztuhlým krkem nebo chronickou únavou a podvědomě očekávají, že najdeme čistě fyzickou příčinu. Že ukážeme prstem na jeden přetížený sval nebo objevíme „ten správný cvik“, který jako kouzelné tlačítko všechno vyřeší.
Jenže příběh našeho těla bývá mnohem hlubší. Tělo není stroj, je to zrcadlo našeho života. Reaguje na tempo, kterému nestačí, na tlak zvenčí i na nároky, které si na sebe klademe my sami.
Když se rozhlédnu kolem sebe – ve firmách i mezi svými klienty – vidím často podobný obraz.
Snažíme se o dokonalý multitasking:
– Být maximálně výkonní v práci.
– Mít vše pod kontrolou.
– Bezchybně fungovat doma.
– A ideálně u toho všeho vypadat, že to zvládáme s lehkostí.
Zvenku může náš život působit velmi uspořádaně, ale tělo začne vysílat signály, které už nejdou ignorovat. Bolí záda. Tuhne krk. Ramena jsou o pár centimetrů výš, než by měla být.
Často dostávám otázku: „Jak je možné, že mě to začalo bolet, když dělám pořád to samé?“ Moje odpověď bývá prostá: Právě proto.
Čím déle pracuji s lidským tělem, tím víc mě fascinuje jeho paměť. Tělo není v režimu „tady a teď“ tak, jako naše mysl. Ono sčítá.
– Pamatuje si tisíce hodin strávených v sedě u monitoru.
– Pamatuje si každý nevyjádřený stres.
– Ukládá si napětí z termínů a konfliktů, které jsme „přešli“.
Někdy nám to připomene hned, ale častěji čeká. A pak, v momentě, kdy se konečně trochu zastavíme, se ozve s plnou intenzitou.
Kde se napětí ukládá nejčastěji?
Ve své praxi vidím, že stres a spěch mají své „oblíbené“ destinace:
1. Krční páteř a ramena: Naše pomyslná „ochranná zbroj“.
2. Oblast mezi lopatkami: Místo, kde nosíme tíhu zodpovědnosti.
3. Bedra: Která drží stabilitu, když se všechno kolem sype.
Když jsme ve stresu, dech se zkrátí a svaly zůstávají v pohotovostním režimu. Pokud v tomto nastavení fungujeme 8 hodin v kanceláři, tělo nemá šanci se skutečně uvolnit.
,,Někdy je nejrychlejší cesta vpřed
Mgr. Tereza Náplavová Semrádová, DiS.
na chvíli zastavit a nadechnout se.“
Nemusíte hned začít cvičit hodinu denně. Tělo miluje drobné, opakované signály bezpečí a uvolnění:
– Vědomý výdech: Pomalý nádech nosem a dlouhý, uvolňující výdech ústy.
– Reset ramen: Zvedněte ramena vysoko k uším a pak je nechte s výdechem „spadnout“ dolů.
– Změna scény: Vstaňte od stolu, udělejte pět kroků, protáhněte se. Dejte tělu najevo, že statická poloha skončila.
Ráda vám pomohu najít cestu zpět k uvolnění – ať už skrze úpravu vašeho pracovního místa nebo individuální konzultaci.
Na svém webu používám soubory cookies, aby vše fungovalo, jak má. Některé jsou nezbytné pro provoz stránek, jiné mi pomáhají vylepšovat obsah, sledovat návštěvnost nebo vám nabídnout to, co vás opravdu zajímá.
Díky nim mohu „péct“ tenhle web tak, aby vám chutnal. Obrazně řečeno. 😊
Více najdete v zásadách používání cookies